E-learning pro školení BOZP a PO ano či ne?

Upozornili jste nás na publikovaný článek „e-learning z pohledu soudního znalce“. Jedná se o aktuální téma, proto se mu budeme podrobněji věnovat. Bohužel musíme konstatovat, že tento článek je pouze snůškou účelově poskládaných tvrzení. Nikoliv objektivním shrnutím faktů. Zkrátka postoj pisatele: Do teď nám na psaní stačil husí brk a vy byste chtěli zavádět nějaké počítačové novoty. Proto jsme se rozhodli téma osvětlit.

Elektronické školení(e-learning) má své skalní zastánce a stejně tak i horlivé odpůrce. Nechceme tvrdit, který způsob je ten jediný pravý a správný. Jsou oblasti, kde je systém elektronického školení jen těžko uplatnitelný. Na druhé straně jsou oblasti, kde je naopak přínosem pro zaměstnance i pro zaměstnavatele. Stejně tak jako existují dobří lektoři, průměrní, a pak jen „razítkovači“. Obdobně je to i s trhem elektronického školení, existují kvalitní systémy, stejně jako méně kvalitní a samozřejmě i systémy, které jsou ztrátou času a peněz.

Zákonem daný rámec školení BOZP a PO

Problematika školení je v PO i BOZP podrobně legislativně popsána, to je nadevší polemiku. Právní předpisy jednoznačně definují povinnost zaměstnavatele na rozsah školení v návaznosti na činnost, kterou vykonává. A zde je jádro celého problému. Školení, ať je prováděno jakoukoliv formou,je jen část celého komplexního systému plnění zákonných povinností zaměstnavatelů.

Současná právní legislativa nijak nedefinuje formu zvoleného školení. Nenařizuje tedy, zda se má školení provádět formou přednášek, pohovorů nebo elektronickou formou. Je na zvážení každého zaměstnavatele jakou formu, s ohledem na vykonávanou činnost, zvolí.

Forma školení a pohled státních kontrolních orgánů

Rozhodli jsme se na problematiku podívat optikou státních kontrolních orgánů. Oslovili jsme deset krajských pracovišť státního požárního dozoru (SPD) a oblastních inspektorátů práce (OIP) s dotazem:

„Je forma elektronického školení z pohledu kontrolního orgánu prokazatelná? (Při splnění příslušnými právními předpisy předepsaného rozsahu školení.)“

Všichni oslovení pracovníci SPD nám potvrdili, že pokud školení obsahuje zákonné požadavky,je jeho forma bezpředmětná. U OIP jsme dostali jednu zápornou odpověď, která bohužel zněla „prostě NE“, což trochu devalvuje její vypovídací hodnotu.

Vycházeli jsme z běžného modelu školení, kdy se do elektronického systému zaměstnanec přihlašuje na základě svých osobních identifikačních údajů (jméno, příjmení, rodné nebo osobní číslo). Školení absolvuje, vygeneruje a podepíše certifikát. Neřešili jsme obsah jednotlivých školení, jelikož ten, jak jsme uvedli, je podrobně popsán platnou legislativou. Což je závazné bez ohledu na formu školení. Stejně tak neřešíme hypotetickou situaci, kdy „jeden zaměstnanec naťuká celou firmu“. Ani u prezenčního školení není lektor oprávněn zkoumat, zda se dostavili všichni zaměstnanci. Tedy zda tam sedí Petr nebo Pavel. Osobně neznám jediného odpůrce elektronického školení, který by prováděl kontrolu dokladů totožnosti osob, které školí.

Názor advokátů a zákona na použití elektronického školení

Použitelnost vhodného elektronického školícího systému nám potvrdila i advokátní kancelář, zaměřená na správní právo. Ostatně i nový občanský zákoník jednoznačně zakotvuje právní prokazatelnost elektronické komunikace.

Jak jsme již uvedli na začátku, téma elektronického školení má své zastánce a zaryté odpůrce. Proto jsme se rozhodli oslovit instituce nejpovolanější a požádali o vyjádření GŘ HZS ČR a GŘ SUIP. S jejich stanovisky vás seznámíme v některém z dalších příspěvků.

Jan Jonák
Generální sekretář ČKPB